Zahlcujeme se seznamy povinností s tím, že to příjemné přijde až pak. Ale kdy to bude? A jak to bude vypadat? Jeden zenový příběh vypráví o rybáři, který sedí ve své loďce a odpočívá, zatímco ostatní rybáři jsou na moři. Kolem jde muž a ptá se, proč také není na lovu. Rybář se na něj podívá a říká, že už nachytal tolik, kolik potřebuje. Muž se ho ptá, proč neloví dál, mohl by ryby prodat a mít více peněz.

"A k čemu by mi to bylo?" ptá se rybář.

"Mohl by sis za peníze koupit větší loď a zaplatit si pomocníky a lovit ještě více ryb," odpovídá muž.

"A k čemu by mi to bylo?" opět se ptá rybář.

Až bys našetřil spoustu peněz, tak bys už nemusel na moře vyplouvat, platil by sis lidi a sám bys mohl odpočívat."

"To ale dělám už teď", praví rybář.

Tento příběh krásně ukazuje trend naší doby, kdy se stále honíme, chceme víc a víc, ale doba, kdy si řekneme, že už máme dost, stále nepřichází. To zaměření se na budoucnost nás odvádí od vnímání přítomnosti. Proto je tak důležité uvědomování si tady a teď. Umění se zastavit, spočinout v meditaci, zklidnit mysl a vnímat přítomnost. To nás vede k tomu největšímu pokladu, který není nikde jinde než v nás samých. Člověk si pak uvědomí, že spoustu toho, co chce a co ho činí šťastným, už má. Jenom to pro samé koukání do budoucna neviděl.

Toto platí i pro praxi jógy. Až příliš často se upínáme na zvládnutí složitých pozic s pocitem, že pak budeme opravdoví jógíni. Ale to si pleteme jógu s gymnastikou. Ze cvičení se tak stává bič, který nás ještě více stresuje, místo toho, abychom se uvolnili a přiblížili sami k sobě.

Snít o lepší budoucnosti je krásné, nezapomínejme ale, že žijeme teď.