banner joga

Antar mauna

Jedná se o techniku meditace, která se překládá jako "vnitřní klid". Její podstatou je objevit zdroj neklidu, vypořádat se s ním a dosáhnout vnitřního klidu a ticha.

Technika antar mauny má tři základní stupně, kterými postupně procházíme. Nácvik by měl být pomalý a k dalšímu stupni bychom měli přikročit, až máme zvládnutý ten předešlý.

Nácvik:

1Uvědomění si smyslového vnímání

Jde o techniku prátjáháry (viz pátý stupeň Rádžajógy). Podstatou je uvědomit si postupně všechny naše smysli a odtáhnout od nich pozornost.

  1. Posadíme se do některého z meditačních sedů. Zavřeme oči, čímž se vyrovnáme jedním ze smyslů, a klidně dýcháme.
  2. Uvědomíme si náš sluch, co slyšíme. Zkusíme rozpoznat jednotlivé zvuky.
  3. Zaměříme se na ten zvuk, který je pro nás nejvýraznější (ať už kvůli své hlasitosti nebo kvalitě). Chvíli mu nasloucháme, aniž bychom ho hodnotili, a pak mu přestaneme věnovat pozornost. Zvuk tam stále je, ale jde mimo nás.
  4. Postupně si uvědomíme a odložíme všechny zbývající zvuky a na závěr odložíme zvuky jako celek.
  5. Obdobně se vyrovnáme i se zbývajícími vjemy, tzn. s hmatem, čichem a chutí.
  6. Jsme obráceni pouze do sebe. Nic nás neruší a klidně pozorujeme svoji mysl.

2Vyrovnání se s pocity v těle

Stejně jako jsme si uvědomovali vnější podněty, uvědomujeme si postupně pocity v našem těle. Stále si udržujeme pozici pozorovatele a s pocity se vyrovnáváme a odkládáme je. Naší mysl už nezajímají ani vjemy z okolí, ani pocity v těle. Naše mysl je od nich oproštěná a můžeme přejít ke třetímu stupni, kdy se budeme zabývat myšlenkami a vnitřními pocity.

3Zklidnění vlastní mysli

V tomto stupni se snažíme vyrovnat s vlastními myšlenkami. Nabíhají nám různé vzpomínky, obrazy, pocity, se kterými se pokusíme vypořádat.

  1. Sedíme stále v meditačním sedu. Máme zavřené oči a  jsme obráceni pouze do sebe. Neruší nás ani vnější podněty, ani pocity v těle.
  2. Na mysl nám přicházejí různé myšlenky. My je pouze pozorujeme. Nerozvádíme je, nehodnotíme, nezabýváme se jimi. Pouze se na ně nezaujatě díváme.
  3. Po nějaké době přesuneme pozornost do našeho vnitřního prostoru, do prostoru za čelem (čidakáša).
  4. Pokud se objeví nějaké zážitky, opět je pouze pozorujeme. Snažíme se uvědomit, co to znamená, uvědomit si, jestli nás to nechává v klidu nebo nám to něco sděluje. Je třeba věci, které k nám z vnitřku přichází, správně analyzovat.
  5. Poté se opět obrátíme do sebe, na čidakášu a čekáme, jaké další vnitřní věci vyjdou na povrch.
  6. Takto provedeme několikrát, abychom se očistili.

Tímto způsobem odstraňujeme vnitřní zasunuté nevyřešené věci. Prvně se zbavujeme těch větších, silnějších, postupně přecházíme k menším a zasunutějším. Mohou se objevovat různé strachy, obavy, hluboké rány, ale také velké radosti a silné pocity štěstí. Ke všemu bychom si ale měli udržet odstup.

Pokud se v prvních chvílích soustředění do čidakáši nic neobjevuje, je třeba vyčkat a stále se soustředit. V žádném případě není žádoucí něco vyvolávat nebo si vymýšlet.

Postupně se snažíme proniknout hlouběji do podvědomí. Objevují se nejasné pocity, hluboké nejasné věci. Stále jsme na pozici pozorovatele, protože ale myšlenky, které k nám začínají přicházet, nejsou tolik jasné, přecházíme do aktivnější role a ptáme se, odkud pramení. Zabýváme se převážně těmi nepříjemnými a snažíme se najít jejich kořeny. Můžeme zjistit, že pramení z nějakých zážitků z dětství apod.

Tímto se postupně zbavujeme všech myšlenek, čistíme vnitřní prostor a dostáváme se ke stavu bezmyšlenkovitosti, k prázdnotě mysli. Do takto očištěné mysli si vložíme něco pozitovního, nějaký symbol.

 

Zvyšuje odolnost vůči okolí, převádí podvědomé myšlenky do vědomého stavu, harmonizuje mysl, zlepšuje schopnost koncentrace.