Díky relaxaci se emoce stávají neutrálními. Je to způsobeno zklidněním a zpomalením dechu, protože dech úzce souvisí s emocemi (stačí si uvědomit, jak dýcháme, když jsme rozrušení a jak, když jsme v klidu).
Dech je tedy jedna z oblastí, které je třeba zklidnit. Většinou je dobré si předem říct, co chci sledovat. Jestli vnímám plný jógový dech nebo jestli ho budu vnímat v nosních dírkách apod.
Dále je při relaxaci třeba důkladně uvolnit fyzické tělo. Délka a důkladnost uvolňování je závislá na pokročilosti každého jedince. Zpočátku je vhodné zařazovat spíš delší a důkladnější relaxaci, při které si podrobně projdeme a uvolníme celé tělo (např. relaxace s uvědomováním si částí těla) nebo relaxaci, při které vyvoláme napětí a pak povolíme. Díky napětí si uvědomíme, co je třeba uvolnit, protože pro někoho to může být problém. Pozornost bychom měli věnovat oblasti hlavy a zad, kde bývá největší napětí. Uvolňování by také mělo jít od nohou, kde jsou větší svaly, které se snáze uvolňují. Oblast hlavy je na uvolnění náročnější.
Poslední oblastí je mysl. Měli bychom se dostat do role pozorovatele. Pokud přijde nějaká myšlenka, podíváme se na ni, nehodnotíme, ale pouze pozorujeme a necháme zase odejít. Naše stanovisko by mělo být neutrální. Neměli bychom ale také myšlenky potlačovat. Násilné bránění se jim a vyčítání si, že se jich nedokážeme zbavit, jenom vyvolává další emoce a napětí.
Nejběžnější polohou pro relaxaci je šavásana. Využívají se ale také další polohy, ať už v lehu nebo sedu. Obecně je třeba, abychom se v dané pozici dokázali úplně uvolnit.
Relaxace uvolňuje a zklidňuje. Odstraňuje duševní i fyzickou únavu a působí na celé tělo blahodárně.
Problémy při relaxaci by mohli mít lidé s hlubšími psychickými problémy a epileptici. Těmto skupinám se relaxace nedoporučuje vůbec nebo jen v omezené formě. Lépe je zůstat bdělí, neponořovat se do vnitřního světa, a pouze se krátce uvolnit.